Nejsnazší odpověď by byla „A proč ne?“, ale pak by
tato záložka byla zbytečná.
Poněkud rozvedeno se to má následovně. Když jsme
vymýšleli název webu o našem cestování, vyzkoušeli jsme spoustu možností.
Některé se nám zdály příliš suchopárné nebo patetické, jiné zase už byly
obsazené. Nakonec to vyhrálo Jiný kafe. Jak ve svém prvoplánovém, tak
přeneseném významu vyjadřuje toto slovní spojení docela výstižně postoj, který
se snažíme zaujímat (nejen) k cestování…
Milujeme cestování a milujeme i kávu. Viděli jsme ji
růst a zpracovávat a pili jsme ji na několika kontinentech. Sami jsme ji také
pražili a prodávali. Kávu při různých příležitostech pijeme téměř všichni. Od
instantních rádobykávových nápojů až po výběrovou a po malých dávkách čerstvě
praženou Arabicu v některé ze stylových kavárniček. Právě takovou ji máme rádi
my. Bez jakýchkoliv mravokárných ambicí v pozadí, ideálně organicky pěstovanou
a prodávanou prostřednictvím Fair Trade systému. To je pak jiný kafe!
Již od náctých let oba hodně cestujeme. Od
jednodenních pochodů na Okoř, přes lyžařské a cyklistické víkendy po
několikatýdenní expedice do nejvzdálenějších koutů světa. Od Kamčatky po
Kanadu, od Sibiře po Amazonii, jsme již viděli velký kus světa. Pokud s jídlem
roste chuť, tak u cestování to platí dvojnásob. Jako studenti jsme měli moře
času, zato jen poskrovnu peněz. Po nástupu do práce se situace obrátila (stran
toho moře bohužel nikoliv doslovně). Finančně jsme si polepšili, časový rámec
jednotlivých cest však byl jasně vymezen krátkou dovolenou.
Přemýšleli jsme proto, jak se zbavit obou omezení
najednou a užít si to pravé cestovatelské jiné kafe. Procestovat více zemí
levněji a bez nutnosti počítání zbývajících dnů. Zrodil se tak náš sen,
myšlenka cesty kolem světa. Za relativně málo peněz hodně muziky. Začali jsme
zjišťovat, vymýšlet a plánovat. I když úplně nejdříve zvažovat. A že to nebylo
zvažování z nejjednodušších. Rozum se opět svářil se srdcem. Inu, popravdě,
rozumné to na první pohled není – přerušit práci a vydat se cestou, necestou do
často velmi drsných končin. Jenže kdybychom dělali jenom věci rozumné, byla by
to přinejmenším nuda. Definitivně utvrzeni několika událostmi potvrzujícími
platnost možná kýčovitých, ale pravdivých závěrů, že právě cesta je velmi často
cílem a že plnění snů by člověk, pokud může, neměl příliš odkládat, ponořili
jsme se naplno do příprav.
Samozřejmě, že nevymýšlíme kolo. Svět byl již
mnohokráte obeplut, objet, obletěn, ale i obejit a oběhnut a časem bude obvod
zemský zdolán nepochybně i řadou dalších roztodivných způsobů. A potřeba
odpočinku po dobře vykonané práci je ještě mnohem starší než pokusy o
obkroužení Zeměkoule. Vždyť i Bůh sedmý den odpočíval a myšlenka tzv.
sabatického roku je obsažena v Bibli hned na několika místech – viz např. „Šest
let osívati budeš rolí svou, a šest let obřezovati budeš vinici svou a sbírati
úrody její. Sedmého pak léta sobotu odpočinutí bude míti země, sobotu
Hospodinovu; nebudeš na poli svém síti a vinice své řezati.“ (Leviticus, 25.
kapitola) nebo „Šest dní budeš dělati díla svá, dne pak sedmého přestaneš, aby
odpočinul vůl tvůj i osel tvůj, a oddechl syn děvky tvé i příchozí.“ (Exodus,
23. kapitola). Shodou okolností naše cesta vychází právě na sedmý rok výdělečně
činného života.
Nesbíráme země, ale zážitky. Hlavně pak ty z končin
člověkem nedotčených. Naším cílem je důkladně poznat vybraná místa
reprezentující jednotlivé světové ekosystémy a kultury důkladně, spíše než
provozovat „hopping“ po desítkách destinací (což je mimochodem mnohem snažší).
Chceme co nejvíce trekovat a jinak se pohybovat vlastními silami a co nejméně
při tom využívat služeb všemožných zprostředkovatelů, které většinou jen
přináší vyšší náklady a hlavně ubírají na autenticitě.
Neméně důležitá bude naše cesta pro lepší poznání nás
samotných, dohonění deficitu v četbě a přemýšlení o životě, na které v
hektickém životním tempu drtivé většině z nás nezbývá dostatek času, respektive
si na něj čas neumíme nebo nechceme udělat...
A protože si naše poznatky a hlavně fotky nechceme
nechávat pro sebe, pokoušíme se zprovoznit tento blog. Je to pro nás zatím pole
neorané, a tak jsme sami zvědavi, zda budeme natolik disciplinovaní, abychom ho
pravidelně naplňovali smysluplným obsahem. Za ten považujeme především fotky, a
to na rozdíl od pravidelných deníkových popisných slohových cvičení o tom, kde
zrovna jsme a co jsme měli k snídani. Spíše se budeme snažit vám čas od času
předávat ucelenější zajímavé postřehy. Co si budeme namlouvat, na víc v dnešní
přehršli informací stejně nikdo nemá čas ani náladu.
Závěrem se předem omlouváme za očekávané občasné
(doufejme, že jen občasné) výpadky v naší publikační činnosti. Mohou pramenit
jak z velmi pravděpodobného nedostatku technického zázemí, tak z nedostatku
disciplíny. Stejně tak prosíme o shovívavost s případnými gramatickými,
technickými i faktickými chybami – nepíšeme doktorskou práci, ale na koleně
tvořený elektronický deník z cest.
Doufáme, že si Jiný kafe společně vychutnáme.
Sam a Soňa
