Proč Jiný kafe? / Why this blog?


Nejsnazší odpověď by byla „A proč ne?“, ale pak by tato záložka byla zbytečná.

Poněkud rozvedeno se to má následovně. Když jsme vymýšleli název webu o našem cestování, vyzkoušeli jsme spoustu možností. Některé se nám zdály příliš suchopárné nebo patetické, jiné zase už byly obsazené. Nakonec to vyhrálo Jiný kafe. Jak ve svém prvoplánovém, tak přeneseném významu vyjadřuje toto slovní spojení docela výstižně postoj, který se snažíme zaujímat (nejen) k cestování…

Milujeme cestování a milujeme i kávu. Viděli jsme ji růst a zpracovávat a pili jsme ji na několika kontinentech. Sami jsme ji také pražili a prodávali. Kávu při různých příležitostech pijeme téměř všichni. Od instantních rádobykávových nápojů až po výběrovou a po malých dávkách čerstvě praženou Arabicu v některé ze stylových kavárniček. Právě takovou ji máme rádi my. Bez jakýchkoliv mravokárných ambicí v pozadí, ideálně organicky pěstovanou a prodávanou prostřednictvím Fair Trade systému. To je pak jiný kafe!

Již od náctých let oba hodně cestujeme. Od jednodenních pochodů na Okoř, přes lyžařské a cyklistické víkendy po několikatýdenní expedice do nejvzdálenějších koutů světa. Od Kamčatky po Kanadu, od Sibiře po Amazonii, jsme již viděli velký kus světa. Pokud s jídlem roste chuť, tak u cestování to platí dvojnásob. Jako studenti jsme měli moře času, zato jen poskrovnu peněz. Po nástupu do práce se situace obrátila (stran toho moře bohužel nikoliv doslovně). Finančně jsme si polepšili, časový rámec jednotlivých cest však byl jasně vymezen krátkou dovolenou.

Přemýšleli jsme proto, jak se zbavit obou omezení najednou a užít si to pravé cestovatelské jiné kafe. Procestovat více zemí levněji a bez nutnosti počítání zbývajících dnů. Zrodil se tak náš sen, myšlenka cesty kolem světa. Za relativně málo peněz hodně muziky. Začali jsme zjišťovat, vymýšlet a plánovat. I když úplně nejdříve zvažovat. A že to nebylo zvažování z nejjednodušších. Rozum se opět svářil se srdcem. Inu, popravdě, rozumné to na první pohled není – přerušit práci a vydat se cestou, necestou do často velmi drsných končin. Jenže kdybychom dělali jenom věci rozumné, byla by to přinejmenším nuda. Definitivně utvrzeni několika událostmi potvrzujícími platnost možná kýčovitých, ale pravdivých závěrů, že právě cesta je velmi často cílem a že plnění snů by člověk, pokud může, neměl příliš odkládat, ponořili jsme se naplno do příprav.

Samozřejmě, že nevymýšlíme kolo. Svět byl již mnohokráte obeplut, objet, obletěn, ale i obejit a oběhnut a časem bude obvod zemský zdolán nepochybně i řadou dalších roztodivných způsobů. A potřeba odpočinku po dobře vykonané práci je ještě mnohem starší než pokusy o obkroužení Zeměkoule. Vždyť i Bůh sedmý den odpočíval a myšlenka tzv. sabatického roku je obsažena v Bibli hned na několika místech – viz např. „Šest let osívati budeš rolí svou, a šest let obřezovati budeš vinici svou a sbírati úrody její. Sedmého pak léta sobotu odpočinutí bude míti země, sobotu Hospodinovu; nebudeš na poli svém síti a vinice své řezati.“ (Leviticus, 25. kapitola) nebo „Šest dní budeš dělati díla svá, dne pak sedmého přestaneš, aby odpočinul vůl tvůj i osel tvůj, a oddechl syn děvky tvé i příchozí.“ (Exodus, 23. kapitola). Shodou okolností naše cesta vychází právě na sedmý rok výdělečně činného života.

Nesbíráme země, ale zážitky. Hlavně pak ty z končin člověkem nedotčených. Naším cílem je důkladně poznat vybraná místa reprezentující jednotlivé světové ekosystémy a kultury důkladně, spíše než provozovat „hopping“ po desítkách destinací (což je mimochodem mnohem snažší). Chceme co nejvíce trekovat a jinak se pohybovat vlastními silami a co nejméně při tom využívat služeb všemožných zprostředkovatelů, které většinou jen přináší vyšší náklady a hlavně ubírají na autenticitě.

Neméně důležitá bude naše cesta pro lepší poznání nás samotných, dohonění deficitu v četbě a přemýšlení o životě, na které v hektickém životním tempu drtivé většině z nás nezbývá dostatek času, respektive si na něj čas neumíme nebo nechceme udělat...

A protože si naše poznatky a hlavně fotky nechceme nechávat pro sebe, pokoušíme se zprovoznit tento blog. Je to pro nás zatím pole neorané, a tak jsme sami zvědavi, zda budeme natolik disciplinovaní, abychom ho pravidelně naplňovali smysluplným obsahem. Za ten považujeme především fotky, a to na rozdíl od pravidelných deníkových popisných slohových cvičení o tom, kde zrovna jsme a co jsme měli k snídani. Spíše se budeme snažit vám čas od času předávat ucelenější zajímavé postřehy. Co si budeme namlouvat, na víc v dnešní přehršli informací stejně nikdo nemá čas ani náladu.

Závěrem se předem omlouváme za očekávané občasné (doufejme, že jen občasné) výpadky v naší publikační činnosti. Mohou pramenit jak z velmi pravděpodobného nedostatku technického zázemí, tak z nedostatku disciplíny. Stejně tak prosíme o shovívavost s případnými gramatickými, technickými i faktickými chybami – nepíšeme doktorskou práci, ale na koleně tvořený elektronický deník z cest.

Doufáme, že si Jiný kafe společně vychutnáme.

Sam a Soňa