Když se řekne Kambodža, tak si snad s výjimkou
nejmladší generace každý představí zrůdné činy Rudých Khmerů a jejich neméně
hrůzné dědictví v podobě nášlapných min. Předmětem druhé a většinou
poslední představy budou nejspíše angkorské chrámy. A to je škoda.
Kambodžané nechávají
svůj nezanedbatelný kus krvavého koláče dějin dvacátého století rychle za sebou
a na tváře se jim již dávno vrátil laskavý úsměv. Z naší dosavadní
zkušenosti jsou tu lidé snad ještě o špetku milejší než v Laosu a právě
oni by měli být významným faktorem při rozhodování, do které ze zemí Siamu se
vydáte. Možná je to tak jen díky tomu, že turistický ruch je tu ve srovnání
s Laosem a zejména Thajskem ještě v plenkách. To však posuďte sami.
Samostatnou kategorií
a jiným světem jsou ovšem chrámy Angkoru. V průvodcích jsme se dokonce
dočetli, že Angkor navštíví všichni, kdo do Kambodže zavítají. Asi jako první
porušíme pravidlo. Pravdou totiž spíše je, že drtivá většina návštěvníků Kambodže
vlastně ani do Kambodže jako takové nejede, protože je zajímá jen chrámový
komplex. A mnozí z nich jedou do Angkoru prostě jen pro to, že jsou poblíž
(v Thajsku, Laosu či Vietnamu) a berou to jako „povinnou“ zastávku. Potkali
jsme takových spoustu.
Více než dva miliony
návštěvníků ročně, všechno předražené, hádky s taxikáři, fronty a předem
prohrané závody o to, kdo dřív vstane a uteče davu...to není zážitek, který
hledáme. Nejezdíme na místa, ale za zážitky, a ty by se v těchto kulisách
nedostavily, ať jsou chrámy sebekrásnější. Když na druhé misce vah navíc leží
nedotčené ostrovy v Jihočínském moři, s tyrkysovou vodou,
nejbělejšími existujícími plážemi, bungalovy pět metrů od moře a hned za nimi
začínající džunglí s vodopády, tak je volba jasná (tím spíše, že pothajštění
ostrovů je bohužel pravděpodobně jen otázkou velmi krátkého času). Pouhých
třináct rákosových bungalovů (z toho dva obsazené) na šest kilometrů dlouhé
bílé pláži, nikde ani noha, žádné bary, místo randálu z repráků jen šumění
moře a palmových větví ve větru.
Nejen idylické
ostrůvky, ale vše z přírody, co v Kambodži stojí za zhlédnutí,
naleznete právě na jihu země. Zbytek je placka, což bylo rozsudkem smrti pro
kambodžské pralesy. Zatímco ještě začátkem sedmdesátých let bylo zhruba 90 %
zdejší džungle zcela nedotčených, nelegální těžba zvládla tento údaj během
čtyřiceti let snížit na třetinu. Na jihu lesy naštěstí zachránily Kardamonové
hory. Mají být překrásné, ale většímu rozvoji trekkingu v nich brání opět
ty nešťastné miny.
Závěr naší cesty tedy
jedeme na volnoběh po kambodžských ostrovech. Zpracováváme také fotky a čísla a
tak byste tu již brzy měli nalézt kontinentální statistiku z Asie,
pojednání o nákladech cesty a pak i zajímavou celkovou statistiku.
Fotky vztahující se k tomuto příspěvku naleznete ve složce Kambodža.
Žádné komentáře:
Okomentovat