Po náročné návštěvě pralesních Malých nambů nastal čas odpočinku. Vydali jsme se za ním na samotný sever Malekuly, kde se naproti malému ostrůvku Vao nachází bungalovy Tam Tam. Ne, že by nebyly hezké, ale finančním požadavkům majitele neodpovídá ani jejich poloha a absence pláže, ani podprůměrné šnorchlování. Na náš osvědčený argument, že námi nabízená, výrazně zlevněná, cena je lepší než nic, majitel zřejmě i vzhledem k absenci dalších hostů slyšel. Na četbu a zpracování fotek nakonec byly lavičky u moře jako dělané.
Vanuatu má „pouhých“ 83 ostrovů, takže tady pijeme rovnou po procentech. Výlet na Vao byl kulatým pátým. Další nás čekaly na souostroví Maskelyn na opačném konci Malekuly. Tušili jsme, že osm hodin na korbě terénního auta nebude žádný med, nicméně realita i přesto očekávání předčila. Horší než v Mongolsku, kdy jsme jeli celou noc ve Furgonu s místy pro deset lidí v počtu oscilujícím kolem dvaceti a z komatického polospánku nás budily pravidelné nárazy hlavou o strop auta, případně o hlavy vedle, nad či pod námi sedících, stojících, ležících, případně porůznu zaklíněných spolutrpících, doprovázené pocity utrhávání vnitřních orgánů, to ovšem nebylo. Nepříjemný byl zejména vydatný déšť, jak pro své účinky přímo na nás, tak na cestu pod námi. Řadu řek jsme projeli jen tak tak a znovu nezbývá než gratulovat Japoncům za skvělou práci.
 |
| Na trhu v Lakatoru |
Ráno se po krátké cestě lodí ocitáme na hlavním ostrově Maskelyn, Uliveu. Ubytováváme se v bungalovu na krásné pláži, dvacet minut chůze palmovým hájem od nejbližšího domu. Celou pláž máme jen pro sebe. K tomu i tradiční kuchyni, kde si na ohni připravujeme něco na zub. Zjišťujeme, že turisté sem prakticky nejezdí, s výjimkou jachet. Těch tu během sezóny pasátů zakotví někdy i několik za týden.
Máme štěstí, přijíždíme zrovna na týden věnovaný oslavám nezávislosti. Všude se děje spousta věcí, kava teče proudem. Večer se účastníme taneční zábavy pod širým nebem. Na nebi Mléčná dráha jak z učebnice astronomie, tma, jen kolem fotbalového hřiště jak světlušky svítí malé solární svítilny zavěšené na bambusových tyčích. Pod každou z nich na pandanusové rohoži večeří jedna z rodin. Dnešní den je věnován dětem. Před slavnostní večeří dostaly dárky a spolu s nimi i my. Náš ubytovatel nám každému dal ručně pletenou pandanusovou tašku a věnec z voňavých květů frangipani. V dálce se rozbíhá generátor a za chvíli se z reproduktorů linou tklivé tóny vanuatských hitovek. Jsme voláni na pódium a pak se vrháme do víru zábavy. Největší úspěch slaví naše taneční hady; zapojuje se většina přítomných. Před očima nám běží vzpomínky na podobnou tancovačku před dvěma lety uprostřed laoské džungle.
Další šťastnou shodou okolností se stáváme pionýry zdejšího „ekoturismu“. Již několik měsíců tu působí australský dobrovolník Eddie a snaží se domorodce naučit, jak zacházet se zatím nemnohými návštěvníky, jak je ubytovat, jak jim vařit a jaké jim nabízet výlety. Vytipoval několik možných tras a aktivit a teď by je potřeboval vyzkoušet na ostro. Za režijní náklady se stáváme pokusnými králíky a vyrážíme směr ostrov Avokh. Během dne přidáváme tři ostrovy, šnorchlujeme, navštěvujeme vesnice, zahrady i džungli. Zaučující se budoucí průvodci jsou zatím toporní a neobratní, ale jinak je to celkem zajímavé a spousta legrace. I díky Eddiemu si i po více než třech měsících v Oceánii ještě doplňujeme a upřesňujeme některé poznatky.
Sledujeme výrobu dlabaných kánoí, rohoží a tašek z listů pandanusu, střešní krytiny z palmových listů. Obědváme výborný laplap se špenátem a rybami. Poté navštěvujeme školu, kde konečně můžeme vesničanům ukázat, odkudže to jsme. Schopnost využít přírodní materiály je tu, díkybohu, stále velmi rozvinutá. Z ořechů tamanu se dělá antiseptický olej, tenhle list se používá na balení laplapu, tamten zase jako chutná zelenina. To je strom na kánoe, a když se jeho dřevo hodí do vody, uvolňuje se z něj sytě modrá barva. Banány na jídlo, na vaření, na pečení. Kokosy na tisíc způsobů. Mimochodem to jste věděli, že kokosová palma, resp. správněji kokosovník ořechoplodný, není strom, ale největší travina?
Prý se blíží silná fronta, má hodně pršet. To by nám mohlo zkomplikovat dopravu zpět. Jako na zavolanou přichází nabídka sympatických francouzských jachtařů Jeana Baptista a Cloe, že nás vezmou do Port Sandwiche. Supr, další jachtostop nám umožní jet truckem o den dříve a ujet dešti. Moře je velmi rozbouřené. Hluboce dýchajíce, vzpomínáme na Drakeův průliv.
Teprve když vypínáme motor a vítr se plnou silou opře do plachet, se loď trochu ustálí. Přemýšlíme, co s načatým dnem v Port Snadwichi. Ovšem ne příliš dlouho, neboť záhy spatřujeme obrysy lodi Big Sista, kterou jsme jeli ze Santa na Malekulu. Kvůli svátku jede o den později a směřuje do Lits Litsu, kam se nazítří chystáme trmácet i my. Kdybychom jí stihli, získali bychom den navíc a naše pozadí by nám byla nadmíru vděčna. Big Sista ovšem již odráží od mola a míří na otevřené moře. Ladíme příslušnou radiovou frekvenci a mluvíme s kapitánem. Vzpomíná si na nás z minula a je ochoten zpomalit a umožnit nám přirazit na člunu. Za tři hoďky jsme v Lits Litsu a s další kapkou štěstí pak dokonce ještě téhož dne vystupujeme na pláž devátého vanuatského ostrova – Uripivu.
Už je skoro tma, když shazujeme batohy před údajně jediným fungujícím ubytováním na Uripivu. Ve dva roky starém průvodci jich je více, ale ostatní prý už nefungují. Zase takové ty divné hry. Milý pane, možná máte pravdu, ale jdeme se tam podívat. Dá to trochu práce, ale nakonec najdeme údajně nefungující bungalov Jingon Mari i jeho vlastníky, postarší manžele. Tohle místo je přesně to, co na posledních pár dní na Vanuatu potřebujeme. Palmová chatka přímo na dlouhé, liduprázdné pláži. První ubytování bylo v umakartové budce uprostřed vesnice.
I na Uripivu jsou oslavy nezávislosti stále v plném proudu, takže šnorchlování, četbu a práci s fotkami prokládáme sledováním soutěží hudebních skupin či boxu. A šnorchlování doslova dvacet metrů od postele je kupodivu zatím nejlepší na Vanuatu. Na Šalamouny to stále zdaleka nemá, ale Samoe už by se to asi vyrovnalo. Co je tu ale výjimečné je množství želv a přítomnost dugongů – mořských krav.
 |
| zdroj: www.wikipedia.org |
Fotky vztahující se k tomuto příspěvku naleznete ve složce Vanuatu pod čísly 99 - 152.
Žádné komentáře:
Okomentovat