Cafayate, městečko které nám přirostlo k srdci. Původně jsme se tam chystali především kvůli prohlídce Quebrady de Cafayate, která se ukázala být ještě monumentálnější než severnější Quebrada de Huamahuaca, ale nakonec jsme tu většinu času strávili degustacemi vína v okolních vinařstvích. Navštívili jsme jich necelou desítku a ochutnali nějakých třicet vín; především místní specialitu, výrazně ovocně aromatické bílé víno Torrontés, a z červených hutné a v Jižní Americe standardně skvělé Malbecy a Cabernety. Na rozdíl od přelidněné Mendozy tu turistů bylo poskrovnu a v odlehlejších vinařstvích jsme byli sami.
Nálada a nadšení pro víno nám připomínali bolivijskou Tariju.
Stejně jako v Tarije, i cafayatské víno roste velmi vysoko, některé vinice jsou až ve 2300 m.n.m., tj. ještě výše než ty tarijské. Těžko tedy soudit, kde se skutečně se produkuje to nejvýše položené víno světa. Ale to nakonec není podstatné. Zdejší víno určitě mnohem více těží ze specifik meteorologických, způsobených především přítomností andského masívu na západě. Andy fungují jako takové obrovské síto, které zachytí drtivou většinu front jdoucích od moře. Krajina pod nimi se tudíž těší extrémně slunnému počasí. Jsou tu prý i místa, kde je v průměru až 350 slunných dní v roce. Co by za to naši vinaři, s obavami sledující nevyzpytatelné srpnové počasí, dali.
Jak již řečeno, místní specialitou je zejména bílý Torrontés. Je to odrůda, která se toho času pěstuje jen v Jižní Americe. Původem je sice ze Španělska, tam však podlehla jakési chorobě. V Argentině pak byl původní Torrontés zkřížen s aromatickým Muškátem a vznikla tak jeho dnešní podoba. Příjemná zvláštnost Torrontésu spočívá v tom, že má výraznou ovocnou, nasládlou vůni, a přesto je to víno suché. Řádně vychlazené bylo k našim obědům nepřekonatelné, ať už pocházelo z velkých „průmyslových“ vinařství, produkujících miliony litrů ročně, nebo z rodinných mikrovinařství, kde se vše zpracovává ručně a roční produkce dosahuje jen několika tisíc nebo dokonce set litrů.
Některá vinařství byla zvláště sympatická. Například Bodega Domingo Hermanos, jež kromě vína prodává i výtečné kozí sýry. Vymyšlené to mají vskutku originálně. Odpad z produkce vína (tj. šlupky a pecky) používají jako krmivo pro kozy. Z kozího mléka vyrábějí sýr a kozí bobky pak používají na hnojení vinic. Kruh se uzavírá. Jinou zajímavostí je absence vinných sklepů. Stavba sklepů je drahá a nemá zde tradici, a tak sklepy má jen pár nejnovějších vinařství. Těm ostatním nezbývá než sudy umísťovat do klimatizovaných hal. Burčák tu neznají.
Během dne jsme vždy aspoň jednu či dvě lahvinky zakoupili a ty pak popíjeli na terase hostelu Balcon, který se také velmi povedl. Krom jiných vymožeností měl i výborný gril, který jsme dosyta využili, když jsme si každý večer připravili steaky. A skutečně můžeme potvrdit, že argentinské hovězí nic jiného než sůl nepotřebuje. Nakonec jsme v Cafayate proti původnímu plánu zůstali čtyři dny a nepotřebovali-li bychom se pozvolna přesouvat dále na jih, zůstali bychom tu asi i o dost déle. Budete-li někdy plánovat výlet do Argentiny, tak Cafayate si určitě tlustě podtrhněte.
Žádné komentáře:
Okomentovat