Ano, kupodivu i Bolívie má svou Moravu, jíž jsme si, zpětně hodnoceno velmi vhodně, zvolili za destinaci pro dokončení naší revitalizace po náročnějším pobytu na altiplanu a zároveň jako aklimatizaci na argentinské poměry. A vskutku, Tarija, hlavní město stejnojmenné bolivijské provincie, je již více Argentinou než Bolívií. Naštěstí bolivijské ceny zatím zůstaly, takže za relativně málo peněz jsme si tu užili spoustu muziky, zejména v podobě výtečného jídla a vína.
Provincie Tarija má oproti zbytku Bolívie řadu specifik. Historicky získala určité autonomní postavení, které bylo v nedávné době utvrzeno značným rozmachem těžby ropy a zemního plynu. Město Tarija se rychle rozrůstá, domy jsou nové či opravené, v ulicích jezdí spousta aut, za které by se jejich vlastníci nemuseli stydět ani v nejrozvinutějších zemích. Vzhledem k nadmořské výšce lehce pod 2 tisíce metrů je tu také velmi příjemné klima, za našeho pobytu přes den kolem 30 stupňů.
A právě i díky tomu se i sem spolu s Jezuity před nějakými dvěma, třemi sty lety dostala vinná réva. Až do poslední dekády minulého století se tu však víno pěstovalo pouze v minimálním rozsahu, převážně pro mešní účely. Teprve během posledních 20 let místní postupně objevují poklad, který jim Jezuité v podobě vína zanechali. Každá úrodná plocha se tu postupně mění ve vinici, vznikají nové a nové vinařství, a to jak velké společnosti, tak malé rodinné provozy. A místní vinice jsou díky své poloze ve výšce kolem 2000 m.n.m. uváděny jako nejvýše položené na světě. Se spoustou slunečných dní a s vysokou intenzitou slunečního záření se tu tak pěstují vína převážně červená, a to plné chuti. Odvětví je v plném rozpuku, lidé jsou nadšení a rádi se podělí o své zkušenosti. Příroda je jim velmi nakloněna, a tak i ta nejobyčejnější vína za doslova pár korun jsou poměrně vysoce kvalitní.
My jsme tu, jakožto zahřívací kolo před plánovanými argentinskými a chilskými vinnými obřadnostmi, navštívili čtyři vinařství. Prohlédli jsme si jak výrobní prostory, tak vinice, a ochutnali řadu vín... a můžeme vřele doporučit :-) Den jsme zakončili ve vinařství La Casa Vieja za doprovodu bujaré kapely.
A kromě vína jsme s chutí absolvovali též několik masových (tj. masných) obřadů, které si podle všeho příliš nezadaly s jejich argentinským originálem. Nejlepší byl ovšem ten pod fíky... No, slavíci nám vzhledem k pokročilé hodině nepěli, ale jinak grilovačka pod obrovským fíkovníkem překonala nejen naše představy, ale i kapacitu žaludku. Na malém temperovacím grilu jsme dostali naservírováno od steaku, přes žebírka a různé vnitřnosti tolik masa, že jsme se museli vydatně prolévat tím skvělým vínem, abychom alespoň většinu z toho spořádali. Pokud toto byla Bolívie, tak to jsme zvědavi, co na nás čeká na argentinských grilech. Jen pro ilustraci, popsané množství masa pro dva (viz též fotky), s rýží, brambory, neomezeným zeleninovým barem a dvěma lahvemi vína, to vše stálo méně než dvě stě korun.
I když bychom v Tarije mohli být klidně ještě měsíc, již nás čekala Argentina, a proto jsme dokoupili suvenýry, dojedli, dopili a přes Bermejo, Aguas Blancas a Orán zamířili do argentinského Jujuya a ještě kousek dále na sever do údolí Quebrada de Huamahuaca.
Žádné komentáře:
Okomentovat