Ze Santiaga jsme odletěli přímým letem v úterý, do Aucklandu přiletěli až ve čtvrtek. Spíše než třináctihodinový let za to mohl šestnáctihodinový časový posun. Kromě největšího časového posunu (proti Česku dvanáct hodin) jsme se na Novém Zélandu ocitli i nejdále od České Republiky, jak to na pevnině jen jde (kromě malinkých Chatham Islands) – více než 18 tisíc kilometrů.
Obvyklá imigrační procedura je na Novém Zélandu následována biokontrolou, která má zamezit zavlečení nepůvodních druhů či infekcí. Vyplnili jsme příslušné letáky, přiznali jablka, koření, rybářské a kempingové náčiní, dlouze pohovořili s biosecurity úředníkem a postoupili k biorentgenu. Ten k našemu neskrývanému úděsu v jedné z tašek objevil zapomenuté malinké rajčátko. V tu ránu se z nás stali porušitelé novozélandských předpisů a měla nás čekat pokuta v rozmezí 400 až 10.000 NZD (asi 5 až 130 tisíc korun). Naštěstí jsme to nějak zaonačili jen na napomenutí...
Welcome to Kiwi land! Ano, tak si místní hrdě říkají, Kiwis. Všechno se tu dělá „kiwi way“ a všude je o tom nepřeberné množství informací, letáků a webových stránek. Jaká to změna proti Jižní Americe. Dá se říci, že až opačný extrém. Informací je tolik, že je obtížné je vstřebat. Na všechno jsou přesné postupy a pravidla. V základu jistě opodstatněná, však dovedená do krajnosti život občas spíše komplikují.
Již během prvních dní jsme museli zakoupit několik kartiček na různé služby. Tvrdým oříškem bylo i seznámení se s několikastupňovým systémem treků. Některé jsou zcela zdarma, jiné se musí platit, na další se pak dokonce elektronicky registrovat. Proč to dělat jednoduše, když to jde tak pěkně složitě :-)
Na druhou stranu výrazně pozitivní jsou první dojmy ze samotných Kiwis. Na území jen o něco menším než Polsko jich žijí pouhé čtyři miliony. Dosud jsme je poznali jako velmi vzdělané, otevřené, nápomocné a zároveň nevtíravé. Rádi s vámi prohodí pár slov, poradí, pomůžou. Informace a služby nejsou nejlevnější, ale kvalita ceně plně odpovídá.
Z Aucklandu, který nám trochu připomíná naši srdcovku – Vancouver, jsme s ohledem na pozvolna začínající podzim briskně přeletěli na úplný jih Jižního ostrova (NZ má dva hlavní ostrovy – Severní a Jižní) do Queenstownu. Z dostupných treků jsme vybrali ten nejtěžší – osmi až desetidenní trasu k fjordu Dusky Sound. Ukázalo se to jako výtečná volba a o tom, jak jsme se měli, bude další příspěvek.
Žádné komentáře:
Okomentovat