Křemílek a Vochomůrka se v mechu a kapradí neměli špatně. Ani my v tom chilském. A ve stejném měřítku jako my proti večerníčkovým hrdinům jsou v chilských pralesech několikrát větší i mechy a kapradiny. Ne, nepřeskočilo nám, i v jižním Chile jsou obrovské plochy území pokryty neprostupnými pralesy. Kvůli nim na jihu země dosud žije tak málo lidí a prašná Carretera Austral se sem prokousala teprve nedávno. Nejsou to ovšem pochopitelně všeobecně známé pralesy tropické, ale přehlížené a nedoceněné deštné pralesy mírného pásu (více o nich tady).
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNWCRooW2TUo6DWDrGNiIwFR3GEX1uoBQt9EBgzmmMdEGKigiR4QpXvZxYdiAB3TpQqOdY4mPcIP9zoFVre8BRFhWVDMUUO-3U2EHzmAgbnp4_5v1r9iaM-6y1Di73kIeHott08fN5UCMl/s320/0536.JPG) |
Deštný prales mírného pásu |
„Trekovat“ v nich jsme začali vlastně už na začátku, resp. konci, Carretery Austral u Villy O’Higgins. Carretera totiž vede přímo jejich středem a tak již z oken auta vidíte tisíce let staré stromy, kapradiny větší než člověk, bambusy (Chusquea quila), mechy a lišejníky. Lesy jsou nasáklé vodou a vegetace tak hustá, že bez mačety či jiného klestícího nástroje v nich neuděláte ani krok.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6BLGb4wpg8Wz-KKnGcWYZaZLhyphenhyphenSfIz8YFwBT3hNlXiRHjgiJOwmg0MicmvzXgxvNxxkv7v675t3pMZBp9ec3F6YS5sdtoYfd-KqO4QhyphenhyphenLoQrlJjfOvrrltL3mBXsl4DQVGFp3IO1La-0U/s320/0437.JPG) |
V pralese - kapradiny na stromech |
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDOK84Q8mG8LwdRNJGTGZ5o0qwEqEscvzDRIqo9dt-JK58KxQofke-4tGQoU9Ezlz9lgvtFArGOZnUCtuW9jTwsBmpfFrabEgwr_y1c4Iq5-6_nS02661C-AVskH8vJ9Ww9t0xScsGMqVf/s320/0438.JPG) |
V pralese - pavoučí síť |
Po vlastních jsme se do pralesa prvně vydali v národním parku Queulat v okolí ledovce Colgante. Ten sám o sobě je divem přírody, zvláště v kombinaci s okolní záplavou zeleně. Přes nesmyslné zákazy správy parku jsme se vydali na asi šestihodinový výlet k Ledovcové řece. Cesta je údajně uzavřena z důvodu údržby, ale žádnou jsme tam probíhat neviděli. Výhodou pro nás bylo, že jsme tam byli zcela sami; i když ne tak docela... Společnost nám dělali chronicky zvědaví, až sympaticky přidrzlí chucaos - štidláci červenkovití (Scelorchilus rubecula).
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvkJHxgGwabsnvtInmx9u_ocJS21mQ_Bl95_C3kd4-968sbVES88feAEV1IOWMJUm3Vase-6qEt5OE40bSqBIHJlbyujoziqUkj-1OXOb69dY7CA3J_h9AiiCLsxRnMfRDZvYbkT49M326/s320/0439.JPG) |
Chucao - štidlák červenkovitý |
Jakmile nás některý zmerčil, začal kolem nás dělat nenápadné, stále se zmenšující kruhy a naoko přitom sem tam něco sezobnul. Nakonec k nám dohopkal většinou až na několik desítek centimetrů a zblízka si nás prohlížel. Štidláci nás chilskými pralesy provázeli po celé další dva týdny a stali se našimi velkými oblíbenci. Z říše rostlinné jsme si oblíbili zase třeba poněkud přerostlou příbuznou rebarbory, barotku chilskou (Gunnera tinctoria), mimochodem též jedlou (třeba jen tak za syrova, posypanou cukrem). Na konci výletu k Ledovcové řece jsme našli místo, kde rostli exempláře přes tři metry vysoké. Vždyť jen jejich květy byly vysoké jak Soňa. Ostatně posuďte sami.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEioJQv-Bn-2T0FrNOwI8A7laTxy6ZJ5_d2cje7b5m8K10UrISjhQXlHHM4AWkDOFO4K7-HgtaupLBe_kBn1YaDT1u_5O9g2BsRye_7kZAzbl1t3BUEeVDqLzK6df3KF-fink3kE1Cxz_pcZ/s320/0445.JPG) |
Barotka chilská versus Soňa česká |
Na jiném výletě v rámci parku Queulat jsme se vydrápali více než tisíc výškových metrů k laguně Los Pumas. Unaveni jsme se kolem 600 m.n.m. najednou octli v ráji. Aspoň jsme si tak připadali. Dosáhli jsme úrovně tzv. mlžného pralesa. Vegetace je tu ještě hustší, vzduch příjemně nasycen vodou a v zeleném moři na všechny strany spousta růžových a červených květinových ostrůvků. Mezi nimi i veliké růžové květy chilské národní květiny lapagerie růžové (Lapageria rosea).
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNTYIFNhv_0MOqiVNWIaEaDY3zmUBuDWLuYAjb6XSpvaGWem3vyoP9mzSAdQYNU2ceDSGYSPAkDb2r1FChLkSVYe9-Z_wPInLFnaTFr0_VphcOw3UFdDSl94hCjWSM1Kvl53VLGgDREy8y/s320/0541.JPG) |
Lepagerie růžová |
Po obědě, koupeli v laguně a marné snaze přimět sovu k pózování, jsme pozvolna sestoupili zpět k jezeru Risopatrón, kde jsme večer před tím ulovili dva solidní pstruhy. Za chvíli už jsme slyšeli důvěrně známé vrčení Juan Carlosova Iveca a zamířili jsme s ním do Futaleufú. Odtud po týdnu do Parku Pumalín. Zde jsme bohužel zjistili, že v důsledku nedávné erupce vulkánu Chaitén zanikly právě ty dvě vícedenní trasy, které jsme si v parku vybrali. Náhradním, ale neméně pěkným, řešením byly tři kratší cesty o něco severněji.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQAtFBh5_zyCZ3uKJt98MV0Lds-ZIATWUiyWBqlu8STEBc7sL3AFJwrR0INa1ry-gNQGlBpfNu469mf1sa1K9LpFKF0z_eqz638NKr54gXj7g9RKPFbDItJjttW44aHWSvEUXEJXtHApTq/s320/0477.JPG) |
Mlžný prales |
Konkrétně jsme vystoupili ke Cascadas Escondidas (Skryté vodopády), prohlédli jsme si tisíce let staré alerces – fitzroye cypřišovité (Fytzroya cupressoides) a pak jsme přenocovali u laguny Tronador. Alerces jsou jedny z největších a nejdéle žijících stromů světa, podobně jako známější severoamerické sekvoje. Více o alerces naleznete třeba tady (EN).
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhi6sK0PfGfMNpFzzn_hawMXmehVjcW1cJn4cTEE8cfYcjuAvewHnqHWbciJZ6ftfVxfWIaElrw7QIx9DVQWkO7142n0VkMppTLqAG5cKVxjlM3Qs7GW1ySgxfdxzPy2jai0r9ulaDF4g_r/s320/0549.JPG) |
Soňa u jednoho z menších alerces |
Fotky z mechu a kapradí najdete jako obvykle ve složce Chile.
Žádné komentáře:
Okomentovat