3. 6. 2011

Fai, fai lemu

Po vydatném obědě jsme upadli do zaslouženého spánku. Fale u moře je místem k této činnosti (jako) stvořené. Ostatně spousta Samojců má kromě obytného fale ještě další na pláži a často tam spávají. V brzkém odpoledni tak samojské pobřeží vypadá jako česká školka po obědě – všichni spí, tady však do jednoho dobrovolně.


Teplota celoročně kolem 30 stupňů, moře zhruba stejně tak a plné ryb i mnohých dalších dobrot. Vše, co zasadíte, roste a plodí jako o život. Samojci proto rozhodně nouzí netrpí a o existenci se nemusí strachovat. Život berou s nadhledem a nemají potřebu hnát se za pomíjivými pozlátky. „Fai, fai lemu“, říkají. Volně přeloženo „pohoda, jazz“ či tak nějak.


Večer nás čekal uvítací ‘ava rituál. ‘Ava je hnědavě mléčný, opojný nápoj, připravovaný z kořene rostliny kava (pepřovník, Piper methysticum). Napříč Oceánií se používá při různých setkáních a obřadnostech. Nápoj má uklidňující až sedativní účinky, přičemž jeho sílu lze dobře odhadnout podle míry necitlivosti, jež způsobuje v ústech. Na Samoi se pije z kokosové skořápky naplňované z vyřezávané dřevěné misky.


Jak již řečeno, u Sioneho a Falesoi jsme se ocitli náhodou a původně jsme plánovali zůstat den či dva. Nakonec jsme zůstali 18. Kromě úžasné lokality se o to zasloužil i vskutku rodinný přístup našich hostitelů. Starali se o nás po všech stránkách dokonale a usnadnili nám poznání samojského způsobu života.


Jenom pojednání o dobrotách, které nám Falesoa vařila, by vydalo na dlouhý příspěvek. Všechny ty ryby na různé způsoby, tuňákové sashimi, langusty a další mořská krmě, nedělní čuníci, banány v těstíčku, smažené banánové kuličky, palačinky a lívance s kokosovou marmeládou, papája na kila i kokosová samozřejmost nám po půl roce, po němž si o tisíci mílích v nohách nemusíme už jen zpívat, přišly velmi vhod. Stejně jako k pití výtečná samojská dvanáctka s německými kořeny Vailimia a coco samoa.


Z plodu kakaovníku se vyjmou kakaové boby. Upraží se, rozemelou na malé kousky a dají se vařit do vody. Mezitím se z kokosových ořechů v třetím stádiu (viz minulý příspěvek) nastrouhají tenké proužky a pomocí jemné tkaniny se z nich vymačká čisté kokosové mléko, které je výtečné i samo o sobě. Kokosové mléko přidáme do kakaového vývaru a coco samoa je na světě. Měli jsme ho téměř ke každému jídlu, někdy ke snídani i v podobě kaše s rýží.



K tomu přidejte ještě neomezenou kokosovou samoobsluhu z početných palem na pláži a několik různých trsů banánů taktéž k volné spotřebě. A ty nedělní obědy... Neděle jsou na Samoi striktně duchu slovesa, z nějž byl název tohoto dne odvozen – nedělání. V neděli se odpočívá a jediná přípustná činnost je prakticky povinná návštěva kostela. Slavnostní nálada, nejlepší oblečení a po mši následuje rodinný oběd. My jsme se do kostela podívali při příležitosti dne matek, kdy vše bylo ještě slavnostnější než obvykle.


A cože jsme dělali, když jsme zrovna nejedli? Spali, velmi dlouho hleděli na moře, ale hlavně jsme se koupali, šnorchlovali, rybařili, lovili krabi a hráli plážový volejbal. Plavat bylo lze i za odlivu a šnorchlování nadstandardní. Buď přímo z pláže, nebo jsme na typické samojské, z kmenu vyřezané kánoi vyráželi na veliký korálový útes táhnoucí se podél pobřeží. Společností nám byly tvrdé i měkké korály všech tvarů a barev, desítky druhů ryb, hvězdice a všemožní další živočichové. Podvodní obal na fotoaparát jsme však měli půjčený jen na pár hodin u pláže, takže šnorchlovací fotky berte spíše pro ilustraci.


Ovšem na útes jsme nevyráželi jen za zábavou. Několikrát jsme tam jeli místo Sioneho nasbírat bobulkovité mořské řasy (viz fotka výše), které jsou vítaným doplňkem samojského jídelníčku. Jindy jsme zase sbírali mořské ježky a mořské okurky.


Jednou za pár dní jsme vyrazili na výlet. Nejprve na mořské gejzíry Alofaaga Blowholes. Za tento úkaz vděčíme vulkanické činnosti. Při jedné z dávných erupcí dosáhlo lávové pole až na jižní pobřeží ostrova Savaii. Při kontaktu s vodou láva ztuhla a v kombinaci s působením příboje se v lávovém poli postupně vytvořily tunely, kterými se lámající se vlny pod tlakem derou na pobřeží. Úzkými průrvami jsou vystřelovány několik desítek metrů nad povrch. Podívaná je to opravdu působivá, zvláště fouká-li vítr směrem od moře. Slaná sprcha je pak zaručena.



Opačným směrem v okolí vesničky Sale’aula jsou k vidění rozsáhlá lávová pole z poměrně nedávných erupcí vulkánu Matavanu, k nimž došlo v letech 1905 a 1911. Zajímavé jsou zejména ruiny kostela, jímž láva přímo protekla. Asi deset kilometrů odtud se nachází původce sopečné zkázy, vulkán Matavanu, střežený neméně zajímavým „Cratermanem“.


Ne snad, že by popsaná místa nebyla zajímavá, ale na Samoi je to přeci jen spíše o fai fai lemu... Není nad to sedět na pláži a pozorovat nekonečné tvarové a barevné kombinace naducaných kumulonimbů či načechraných cirrů. Jak se během dne seskupují a zase oddělují, zvětšují a zmenšují. Mořský obzor pozorovaný z ostrova je nekončící, a ty barvy... Žádná paleta by na to nestačila.


Fotky vztahující se k tomuto příspěvku naleznete ve složce Samoa pod čísly 1 – 141.


Sledujte také novou složku na Picase "Panoramata světa", viz odkaz vpravo.

Žádné komentáře:

Okomentovat