Na Indii se nelze připravit. I kdybyste viděli Milionáře z chatrče patnáctkrát, stejně vás Indie dostane. Předchozí návštěva Srí Lanky může fungovat jako jemné očkování, to je pravda. Alespoň u nás tomu tak bylo. Věděli jsme přesně, co nás v Indii čeká a do písmena to jsme zde také nalezli. Ale přesto jsme se při prvním mohutném výdechu indického subkontinentu naším směrem pořádně prohnuli v pase, než jsme si na jeho nezadržitelnou živočišnost zvykli...tedy až na její extrémy.
Jaká to změna proti Austrálii, kde stovky kilometrů nepotkáte živáčka. Indie se na žebříčku hustoty osídlení nachází na zcela opačném konci než Austrálie. V dohledné budoucnosti se Indové stanou nejpočetnějším národem světa a žel bohu si k tomu nevybrali zrovna největší území. Podle toho to také především na jihu vypadá. Největší megalopole Bombaj má téměř dvakrát tolik obyvatel než celá Česká republika. A možná jí bude časem konkurovat i v počtu „Škodovek“ – Octávie a Superby potkáte na každém kroku.
Procházíme kolem nejmenovaného amerického rychlojídelního řetězce, jehož základy nejsou z betonu, ale z hovězího a cukru, a hned u vchodu se z velikého plakátu dozvídáme, že při výrobě jejich sortimentu nedoznal úhony byť jediný kravský chlup. Divná to země :-) Pokračujeme dál a ještě častěji než mladoboleslavská vozidla potkáváme skot všech druhů a velikostí. Pozice krávy jistě musí být v indickém reinkarnačním koloběhu jedna z nejžádanějších.
Ovzduší jako v prádelně, psychedelická doprava, nekončící a nekonečně složitě se proplétající lidské hady, majestátní paláce a chrámy, umounění čističi bot, zmrzačení žebráci, mladí muži ve stylových oblecích, vůně, pachy, život a smrt, to vše nechává naší krávu lhostejnou a povznešenou nad pozemské hemžení. Se stejnou důstojností jako orel nad nebetyčnými himálajskými vrcholy nezúčastněně obhlíží okolí a čeká. Ne však dlouho. Mnohý kolemjdoucí se zastavuje a u poblíž sedícího výrobce lahodných jednohubek tajného složení jich několik zakupuje a k uctění posvátného živočicha mu je poníženě vkládá mezi uslintané pysky.
Smog z neskutečného množství nepochopitelně se míjejících aut, rikš, motorek a koní je jedním z klíčových pluků mohutné armády zavile útočící na naše australskou pustinou rozmazlené nosy. Z další strany se už řítí pěchota pozůstatků biologických procesů lidského těla a jeho údržby. Toxické řeky a jimi otravované moře, otevřená kanalizace, kdejaká zákoutí používaná jako by tam odjakživa stály veřejné záchodky. Uhýbat se musíme i pichlavým střelám všudypřítomných hromad odpadků, odvážených jen občasně za pomoci buldozerů. Ještěže na naší straně bojují kořeněné vůně linoucí se ze stánků pouličních kuchtíků, hektolitry nasládlého „čaje“ –typického indického kořeněného čaje s mlékem a květiny, vonné tyčinky a esence hinduistických chrámů, mešit a jiných svatyní. Čichová válka tak není zcela ztracena, s výjimkou slumů, kde je koncentrace člověčiny likvidačně vysoká.
To v oblasti chuťové vyhráváme na celé čáře. Na indické jídlo jsme velmi těšili a realita naše očekávání naplnila. Sice jsme se nechtěně téměř stali vegetariány, ale ani nám to nepřišlo...tedy do chvíle, než jsme v Ladakhu vyrazili do hor. Pojednání o indické kuchyni necháme povolanějším, ale pro teď vězte, že je to prostě lahoda. A ta pestrost! Indie je státem vpravdě multikulturním, se vším dobrým i zlým, co to přináší. Kolem dvaceti států, nespočet národností a etnických skupin, Hinduisté, Buddhisté, Muslimové, Sikhové, Křesťané, Džinisté, Zoroastriani, kasty, to je jen stručný nástin indického kulturního guláše. Každá z těchto skupin a jejich kombinací pracuje se základními stavebními kameny indické kuchyně – rýží, čočkou, chlebem, mléčnými výrobky, kořením a případně i masem trochu jiným způsobem. Náhodný lov prstem ve většinou nesrozumitelném jídelním lístku je milým dobrodružstvím, jehož výsledek nás dosud nikdy nezklamal.
Pravidelní čtenáři Jinýho kafe již vědí, že my města neradi. Jistě tak pochopíte, jak nám muselo být v Bombaji. Mezi vyřizováním nezbytné logistiky jsme navštívili Mahalaxmi Dhobi Ghat – obří prádelnu pod otevřeným nebem s více než tisíci betonovými pracími vanami. Cestou zpátky jsme si za velmi podezřele nízkou cenu koupili knížku, abychom posléze zjistili, že je to (plně funkční) kopie velmi zručně vyrobená za pomocí barevného scanu a tiskárny. Kopíruje a padělá se vše drahé a prodejné. Indické ručičky jsou také zlaté. Vše, co jsme měli v rok používané výbavě rozbité, už máme spravené. Boty jsou zalepeny, textilie zazáplatovány a sešity, knoflíky přišity, zipy vyměněny a „bederáky“ Mac Gyverovsky uvedeny do stavu lepšího než v době koupě. Suma sumárum to stálo nejvýše desetinu toho, za co by pracovaly ruce české.
Ale nedejte se mýlit, ani v Indii nedostanete slevu zadarmo. Dvě třetiny poskytovatelů služeb vás, pokud mají příležitost a pokud jim to umožníte, pěkně natáhnou. Správná cena se většinou pohybuje v rozmezí 30 až 50 procent jejich první nabídky. Předem dohodnuté podmínky jsou neustále měněny a porušovány a na konci se odkudsi objeví překvapivé doplatky, víceslužby a jiná překvapení. Ze všech více než čtyřiceti zemí světa, které jsme dosud navštívili, je neomalenost těchto individuí v Indii společně se Srí Lankou zdaleka nejhorší. Díky obecně nízké indické cenové hladině sice, i když se necháte naplno obírat, neutratíte více než v Evropě, ale to na věci nic nemění. Po čase dostanete ceny do krve a útoky na vaší peněženku rychle odhalíte. Pak je to již jen o zásadovosti, důslednosti a vytrvalosti, abyste neutratili více, než musíte, nepodporovali tyhle lumpy v jejich nekalostech a nenechali si pobyt v Indii znechutit tak, abyste na konci souhlasili s tím, že „India“ znamená I’ll Never Do It Again :-)
Vzpomínáte na posílání balíku z Bolívie? Bombajský poštovní zážitek se bolivijské anabázi skoro vyrovnal. Považte, že obsah balíku jsme na ulici před poštou museli nechat zašít do plátna, aby nám ho vůbec vzali. Adresu jsme na hrubé plátno smolili jakýmsi fixem, který rozhodně nevypadal jako nesmyvatelný. Nezbývá než doufat, že balík cestou nezmokne. S otazníkem zůstává i schopnost českých celníků balík po otevření opět náležitě zašít.
Saturace Bombají dosažena, přes Dillí odlétáme do jiného světa. Ladakh to je jiný kafe! Konečně jsme v Himalájích! Ještě večer jsme z okna pokoje pozorovali špinavé moře v Bombaji a ráno uleháme unaveni po nočním letu skoro tři a půl tisíce metrů nad ním. Úvodní hodiny v centru buddhistického Ladakhu - Lehu proto i z důvodů aklimatizačních skutečně trávíme vleže. Po bombajské kakofonní zvukové kulise se tu za šumění na podzim se pomalu připravujících stromů spí znamenitě.
Už z letadla jsme viděli vzdálené obrysy na skalách nalepených buddhistických klášterů a vzduch jako by byl prosycen podmanivou mantrou Om Mane Padme Hum. Ladakhu se přezdívá Malý Tibet, a to nejen pro zjevnou náboženskou a kulturní spřízněnost obou sousedících regionů, ale také pro početnou tibetskou exilovou komunitu, jež tu zdárně žije. Hned zkoušíme i tibetskou kuchyni a dáváme si pelmeňovité masové knedlíčky momos.
Atmosféra Ladakhu je jiskrná a inspirativní. Ostře řezaná a doširoka otevřená aridní krajina, přetínaná zelenými pásy obydlených údolí je zastřešena snad nejsytěji modrou a nejkontrastnější oblohou, kterou jsme kdy viděli. Ladacké světelné podmínky jsou fotografovým snem. Jako perly jsou po krajině rozesety červenobíle dekorované staleté kláštery. Strmé a leckdy vyčerpávající výstupy k nim jsou bohatě vyváženy srdečným přijetím mnichů a jedinečnými výhledy. Čím menší a zapadlejší klášter, tím je obvykle zkušenost intenzívnější.
V okolí Lehu jsme navštívili kláštery Thiksey, Hemis, Shey, Stok, Spituk. Místo dalších slov předkládáme několik jejich fotografií. Další naleznete v příslušné složce.
K dokončení pasivní aklimatizace se nám ideálně hodila možnost půjčit si kolo a nechat se s ním vyvézt do 40 kilometrů vzdáleného, údajně nejvýše na světě položeného silničního sedla na světě, 5602 m.n.m. vysokého Khardung La. Při následném dvouhodinovém klesání nám prsty přimrzlé k brzdám odmrzly teprve když se sjezd změnil ve slalom mezi několika desítkami za sebou jedoucích náklaďáků indické armády.
Příprava na trek dokončena, v dalším příspěvku vyrážíme motorizovaně do Lamayuru a po obhlídce zdejšího kláštera už pěkně pěšmo až do hloubi od okolního světa odříznutého Zanskaru. Pojďte s námi do území zapadlých vesniček, malebných klášterů, medvědů a vysoko na skalách se míhajících kozorožců.
Fotky vztahující se k tomuto příspěvku naleznete ve složce Indie pod čísly 1 – 74.
Žádné komentáře:
Okomentovat