Jak asi tušíte, nechystáme se tu zabývat nábytkem. Z Puerta Natales jsme si naštěstí kromě torresovské deziluze odvezli také několik velice autentických setkání s fenoménem „gauchos“. Zcela lakonicky řečeno, gauchové jsou jihoamerickou obdobou severoamerických kovbojů. Najdeme je převážně v Argentině, ale také v Uruguaji a právě v jižním Chile.
Původně to byli hlavně mesticové a jejich potomci, kteří chytali volně žijící dobytek a koně a domestikovali je. Postupem času si osvojili specifický způsob života, oblékání a kultury, který s některými z nich přetrvává dodnes. Více si o nich přečtěte tady a podrobněji, s obrázky, ale v angličtině, tady. O soužití gaucha s jeho klíčovým pomocníkem a životním průvodcem – koněm výstižně vypovídá následující fotografie.
Během předvánočního pobytu v Puerto Natalesu se nám poštěstilo navštívit typickou „gaučí“ událost na estancii (tj. ranči) San Jorge – jineteadu. Nepřeložitelný termín je označením pro „jízdy“ na nezkrotných či dosud neježděných koních na způsob i u nás provozovaného rodea. Je to drsná akce jak pro účastníky, tak pro přihlížející. Jezdci mají za úkol se na více či méně neklidných koních udržet mezi 6 a 15 vteřinami, buď zcela bez ničeho, nebo s pomocí různých popruhů a postrojů. Když je kůň vypuštěn, pochopíte, že je to doba delší než by se na první pohled mohla jevit.
Koně se podle stupně své nezvladatelnosti buď sami dostatečně vzpínají a vyhazují nebo je gaucho ještě motivuje ranami tradičním bičem. Většinou je za pár vteřin hotovo, výjimečně to gaucho vydrží až do uplynutí času. Protože z rozlícených koní se nedá jen tak sesednout, musí pak k jezdci přispěchat dva kolegové a z koně jej sundat. Není nouze o tvrdé pády a všemožné úrazy. Gauchové jsou však tvrdí muži.
Na koni zůstávají přilepeni, i když kůň spadne, a znovu se s ním zvedají. Pokud však kůň přepadne na záda, jde jezdci o život. I takovou situaci jsme, bohužel, viděli – kůň se vzepjal, ale jezdec se koně za žádnou cenu nepustil. Kůň neudržel rovnováhu a plnou vahou se převrátil nazad. Jezdec to sice přežil, ale s vážnými zraněními. Při jiné jízdě to zase zlomenou nohou a tím i životem odnesl kůň. Tvrdý život mají ti skuteční gauchové...
V poněkud uvolněnějším rozpoložení jsme s gauchi strávili ještě jeden den po návratu z Torresu. Tentokráte i my na koních, na vyjížďce na horu Dorotea, tyčící se vysoko nad Puerto Natales. Počasí nám přálo, koně měli příjemné chody, k obědu pořádný kus masa, takže jsme z Natalesu do Argentiny odjížděli přeci jen příjemně naladěni.
Žádné komentáře:
Okomentovat