Voda, voda a zase voda. Čím dál vzácnější a mnohde již nedostatková. Nikoliv však v chilském Aysénu a provincii Jezer. Na jihu v podobě Jižního a Severního kontinentálního ledovce, severněji pak v nespočetných kilometrech potoků, řek a jezer. Žádný průmysl, minimum aut a lidí. Voda je křišťálově čistá a prakticky všechna se dá pít. Modrá je tyrkysovější než jsme si kdy dokázali představit.
 |
| Hladina jezera Noroeste |
Rybařit jsme začali už na ostrově Navarino, ale teprve tady jsme doladili výbavu a od místních se naučili kde, kdy a jak chytat. Začali jsme chytat tzv. na plechovku či přesněji (a taky jak jinak :-)) na kafovku. Vlasec se připevní a namotá na plechovku od zde takto hojně prodávané instantní kávy, dovnitř se přibije dřevěné držátko a nakonec vlasce se upevní třpytka s trojzubým háčkem. Při nahazování a následném namotávání plechovka perfektně funguje jako naviják udice. Je to skladné, lehké a rychle k dispozici.
 |
| Rybaření po patagonsku |
 |
| Kafáci rybaří u jezera Las Rosas |
Úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat a ryby se na těch několik týdnů staly pravidelnou součástí našeho jídelníčku. Nakonec jsme se dopočítali přes dvacet kusů. Samí pstruzi, buď „duháci“ nebo obecní. Obyčejně tak mezi půl a kilem, i když se poštěstilo i pár kousků „trofejních“, jako třeba ten u jezera Espolón nedaleko Futaleufú, jenž měl 45 cm a dobře přes kilo. Ještě podstatně (několikanásobně) většího jsme měli na háčku v řece Baker. Už jsme ho i viděli, ale jeho síly byly bohužel větší našeho vlasce.
 |
| Duháci z Espolónu |
Řeka Baker se stala jednou z našich srdcovek pro svou neskutečnou krásu a nespoutanost. Je to z hlediska objemu vody největší chilská řeka, což jsme si dosyta vyzkoušeli při raftingu na ní z Puerta Bertrand. Bohužel to neušlo ani pozornosti energetických společností, které přišly s šíleným projektem stavby několika gigantických přehrad v Patagonii a následným transportem elektřiny jedním z nejdelších vedení světa až do dva a půl tisíce km vzdáleného Santiaga a dále na sever Chile. Kromě zničení patagonských řek by to znamenalo vykácení desítek tisíc stromů a obrovské ztráty elektřiny cestou.
 |
| Řeka Baker |
Podobně krásná a ještě mnohem techničtější než Baker je řeka libě znějícího jména Futaleufú. Mezi kajakáři a rafťáky je dokonce považována za nejlepší divokou vodu na světě. Při celodenním raftování sjedete přes tři desítky peřejí. Většinou mají obtížnost III či IV z pětistupňové škály, několik z nich jsou i „pětky“, neslavně proslulý Terminator pak dokonce 5+.
 |
| Futaleufú |
Dostatečně vyraftované nás pak Juan Carlos hodil necelých deset kilometrů za vesnici a my se vydali na čtyřdenní okruh kolem jezer Espolón, Las Rosas a Noroeste. Byly to dny ve znamení ryb, opuštěných pláží a autentického chilského venkova, bez jakýchkoliv známek turismu. Lidé nás zdálky zdravili a zvali nás domů na oběd či jen na kafe a kus řeči. Ryb jsme tu chytili nejvíce z celého pobytu v Patagonii, včetně našeho výše zmíněného rekordního duháka. O zábavu nebyla nouze, třeba poslední den, když nám ráno po otevření stanu vběhla dovnitř dvě „roztomilá“ prasátka.
 |
| Jezero Espolón |
S „Fu“ a vlastně i tyrkysovými vodami aysenskými jsme se rozloučili krásným večerem pod hvězdami v místě zvaném Chucao. Poštěstilo se nám chytit dva pstruhy, které jsme si opekli v alobalu na másle s parmazánem a čerstvými žampiony. Doufáme, že to nebylo sbohem, ale nashledanou.
 |
| Fjord Queulat |
Žádné komentáře:
Okomentovat